Motorový odbor
Existenci motorového odboru Slováckého aeroklubu můžeme s drobnou nepřesností počítat od stejného data, kdy byl aeroklub založen, tedy od srpna roku 1945.
Prvním motorovým letadlem aeroklubu byl Zlín 181 OK-ZVA, kterému Ministerstvo dopravy vystavilo „papíry“ v polovině března roku 1946. Prvním předsedou motorového odboru byl Antonín Tvrdoň, pilot, který začal létat již ve třicátých létech, kdy pracoval jako mechanik u Zlínské letecké a.s. Tvrdoň byl také vlastníkem letadla Piper Cub, druhý takový stroj byl v majetku pana Vítovského, oba je zakoupili z amerických vojenských přebytků.
Skoro od samého počátku byl také letecký výcvik. Jedním z prvních motorových žáků byl pan František Čapka z Kunovic, který začal létat koncem října 1946.
Držení letadel v soukromém vlastnictví skončilo v roce 1948 a tehdejší Český národní aeroklub čekala léta transformace přes Doslet ke Svazarmu. Padesátá léta znamenala velký rozvoj letecké činnosti, která však ne každému byla přístupná. Složitá doba vyžadovala mnohdy i dost neobvyklé reakce. Tak svoji činnost velmi rychle ukončil uherskobrodský aeroklub poté, co s jedním z letadel uletěl do zahraničí ředitel brodské spořitelny. Zbylí prověření členové rozšířili řady Slováckého aeroklubu v Kunovicích…
|
|
|
Počátkem padesátých let dostává kunovický aeroklub další personální posily – v nově postaveném podniku LET začíná pracovat řada členů jiných aeroklubů, kteří tu začali létat. Od té doby tedy v Kunovicích létali například Ing. František Svinka, Vladimír Vlk, Ing. Libor Skála, Ing. Jiří Skokan a další. Byla to doba, která se vyznačovala dostatkem letadel i benzínu, létalo se hodně i kvalitně – cvičily se skupiny, přístroje, létala se také akrobacie, ve které vynikal zvláště M. Pšovský.
Tři kunovičtí piloti v roce 1956 spolu s dalšími z Otrokovic a Kroměříže létali devítičlennou skupinu na letadlech C-105, která vystupovala mimo jiné také na celostátním leteckém dnu v Praze.
Na přelomu padesátých a šedesátých let v kunovickém aeroklubu v rámci předvojenského výcviku létaly také cvičné stíhací letouny C-11, vyráběné v n.p. LET Kunovice.
Přichází rok 1963 a s ním poměrně drastické omezení finančních prostředků pro sportovní letectví. Začíná se šetřit a aerokluby si musí značnou část potřebných prostředků obstarat vlastním přičiněním. V roce 1963 měl motorový odbor deset pilotů, kteří létali na dvou letadlech (jeden z nich byla vlečná). O dva roky později se v Kunovicích motorový provoz a výcvik zrušil a těch několik pilotů co zbylo, chodilo létat na „střediskové“ letiště do Otrokovic, kde bylo ještě donedávna sídlo krajského aeroklubu.
|
|
|
Větrná smršť, která v červenci roku 1968 zničila většinu budov i letadel Slováckého aeroklubu mohla znamenat také konec tohoto spolku, paradoxně však došlo k jeho znovuzrození. Hangáry bylo znovu postaveny, opravitelná letadla uvedena do provozu a navíc zahájilo výcvik skoro desetičlenné družstvo motorových žáků (jedním z nich byl tehdejší ředitel n.p. LET Ing. Zdeněk Bajer). S počtem motorových pilotů se postupně rozšiřoval i počet letadel, v následujících dvaceti letech se pak skoro každoročně vycvičil jeden až dva noví motoroví piloti. Začátkem sedmdesátých let byl obnoven systém výcviku branců pro vojenské letectvo. Jedni z prvních kunovických pilotů, kteří tehdy od nás nastoupili do leteckého učiliště, byli Jan Kocián a Slavomír Pískatý.
Motorový výcvik v aeroklubu se neustále zkvalitňoval, od roku 1972 tu létaly i náročnější dvoumotorové typy Aero 45 a L-200 Morava. Řada pilotů získala kvalifikaci obchodního pilota a postupně odcházela ke Slov-airu, některým se v pozdější době podařilo uplatnit se u ČSA. U tohoto našeho „vlajkového“ dopravce postupně létalo na patnáct pilotů, kteří prošli výcvikem v kunovickém aeroklubu.
Jeden čas to skoro vypadalo, že úkolem a cílem každého motorového pilota je co nejdříve být profesionálem. Někteří však v tehdejší všeobecné honbě za nalétanými hodinami myslili také na sport. Do státní reprezentace v letecké akrobacii se svého času dostali Miroslav Srnec a Stanislav Žemlička, další se intenzivně věnovali soutěžnímu navigačnímu létání.
|
|
|
Od roku 1982 provozuje Slovácký aeroklub dva letouny L-410A, které byly postupně používány pro nejrůznější účely, od obchodních letů, přes četné vyhlídkové lety, sanitní lety (většinou zahraniční), až po výsadky parašutistů. Letouny bylo možno vidět v Turecku, Maďarsku, Jugoslávii, Německu, Finsku, Itálii, Francii i jinde. Oba stroje po více jak dvaceti letech od výroby skončily v leteckém muzeu, dnes pro tyto účely, většinou však pro výsadky parašutistů, létá jen o něco málo mladší L-410M OK-DZA. Náš současný letový park najdete hangáru.
Motorové létání v třetím tisíciletí není laciná záležitost, nicméně je jisté, že motorové létání se bude v Kunovicích rozvíjet i nadále. Jako jeden z prvních aeroklubů u nás jsme pořídili letadlo Cessna 172, které jsme zpočátku používali s původní švýcarskou poznávací značkou. Postupně se u nás znovu objevují letadla v soukromém držení, tak jak to bylo kdysi i v počátcích aeroklubu. Každý rok máme nové zájemce o motorový výcvik a několik nově vycvičených pilotů.
V roce 2006 se po létech znovu uspořádala navigační soutěž, tentokrát i s motorovými větroni a ultralehkými letouny. Je dobře, že tato sportovní činnost našla svoje zájemce, kteří se nebojí změřit svoje síly s ostatními. Soutěž je pořádána každoročně a nese název Divokým Slováckem
Zobrazení: 7025